Kytarovka jako NEW|OLD mi na české scéně dlouho chyběla. Aktuální EP je tvorbou sebranou za poslední roky a ačkoliv jde jen o pět skladeb, představují to nejlepší, co tu na poli melancholické rockové hudby vzniklo za poslední dekádu. Sešlo se tu totiž hned několik elementů, které dělají z produkce tohoto kvarteta výjimečný úkaz. Kluci mají velký talent na dynamiku skladeb, kdy písničky nepřestávají rock’n’rollově frčet, ale současně vědí, kdy lehce ubrat nohu z plynu a kdy naopak přidat.

Stejně skvěle vyvážené jsou pěvecké linky, které Kejmy předkládá přirozeně neškoleným chraplákem. Melodika zpěvů je dost hitová na to, aby písničky byly dostatečně funkční, ale nehraje na první signální, takže se nestane, že byste se jich rychle přesytili. Stejně parádně tu fungují i sbory, při kterých jsem měl pocit, že se nad jejich formou někdo dlouho zamýšlel nebo měl silně vytříbený přirozený cit na to, jak je poskládat. Ale čemu se tu vlastně divím, NEW|OLD není stvořena z žádných zelenáčů, ale z lidí, kteří prošli kapelami jako jsou THE OXX, RAVELIN 7, CIRGUZ, WARLHOOD nebo punkovou legendou zvanou THALIDOMIDE.

Nezmínil jsem tu ještě jeden element kapely, a tím jsou bicí. Když se na ně vyloženě nezaměříte, tak si jen všimnete toho, že dodávají potřebný lauf, rytmickou funkčnost a někdy hrají poměrně úsporně až nenápadně. Ale když si je vezmete pod drobnohled, objevíte tam celkem dost kudrlinek. Rytmy skvěle pracují pro celek a jsou funkční, ale současně je znát, že si to Bert prostě udělal hezký tak, aby si náležitě zahrál, ale současně neobtěžoval písničky přílišnou exhibicí. V této souvislosti jsem si několikrát vzpomněl na mé milované PROPAGANDHI, kteří sice hrají o poznání ostřeji, ale dokáží stejně vybalancovat instrumentální úroveň a funkčnost skladeb.

NEW|OLD natočili EP, ke kterému se od července pravidelně vracím. Chytře složené písničky, co v sobě mají rock’n’rollový tah a současně si uchovávají silnou pocitovost. Máme tu něco z energie melodického hardcoreu a punk rocku, ale i countryrockovou baladičnost. Nad zvukem nahrávky navíc dohlížel Pavel Hejč, legenda z VITACITU a dvorní zvukař Strahovské Sedmičky, takže i tady je možné nešetřit chválou. Těším se na velkou desku ze žižkovských sklepů!